Fusil StG 44 (Sturmgewehr 44), Alemania 1943 (2 ª Guerra Mundial

Katalog č.1125 C

Sturmgewehr 44 (StG44, někdy i Maschinenpistole 43/44; MP43/44) byla první útočná puška na světě, zavedená do výzbroje německou armádou před koncem druhé světové války. Někdy byla považována za nástupce úspěšnější MP40, která se používala až do konce války. Konstruktérem byl Hugo Schmeisser, kterého odvlekla Rudá armáda do SSSR v roce 1945, kde pracoval v Iževské zbrojovce „Motozavod“ až do roku 1952 (v této zbrojovce vznikl AK-47 /Kalašnikov/).

StG. 44 se začala používat v roce 1944; do konce války bylo vyrobeno 425 977 kusů v různých variantách. Podle představy OKH (Oberkomando des Heeres, vrchní velitelství branné moci 3. říše) měla ve výzbroji postupně nahradit opakovací pušky Mauser Kar 98k, samopaly MP38/MP40 i pestrou směs starších a kořistních zbraní, jež německé ozbrojené síly používaly. Nikdy jí však nebyl vyroben dostatečný počet, a dokonce ani nebyla v průběhu války utlumována výroba dosavadních typů vojenských ručních zbraní.

Prakticky stejná zbraň, označovaná jako MP 43, byla o rok dříve zavedena pokusně do výzbroje pancéřových granátníků SS. Od StG 44 se lišila drobnými technologickými detaily, o něco málo vyšší hmotností a černěným povrchem kovových částí (zatímco StG. 44 měla povrch šedě parkerizovaný).

Po skončení druhé světové války se nezanedbatelný počet kořistních StG. 44 dostal i do výzbroje čs. armády (ještě v roce 1950 jich čs. vojenská správa evidovala více než 20 000 kusů). Používala je rovněž východoněmecká pohraniční stráž. V řadě dalších zemí byly tyto zbraně v poválečných letech zkoušeny a analýza poznatků posloužila k vlastnímu vývoji vojenských pušek.