Peacemaker

Katalog č.1150 G

Colt Peacemaker je  největší stálicí stříbrného plátna. Objevil se na něm takřka ihned se vznikem filmu - hrál už v němých westernech! Objevuje se v nich dodnes např. ve filmu Rychlejší než smrt se Sharon Stone, ale je s oblibou využíván i v jiných žánrech. V poslední době byl použit třeba v Charlieho andílcích, když jím byla Drew Barymore „vystřelena“oknem. 

Historie této legendy:Fantastické přitom je, jak hluboko do minulosti sahá historie této zbraně. Požadavek na nový moderní revolver pro americké jezdectvo přinesl konec americké občanské války (1861-65). U. S. Army byla v té době vyzbrojenou pestrou směsicí nejrůznějších palných zbraní od řady výrobců a v ve spoustě rozdílných ráží. Náprava tohoto neutěšeného stavu byla nezbytná a nevyhnula se ani výzbroji kavalérie. Vývoji jezdeckých revolverů bylo v USA věnováno mnoho pozornosti, protože občanská válka přinesla i v této oblasti nové poznatky. Jestliže na počátku války veškeré doktríny vycházely ze zkušeností napoleonských válek, další průběh konfliktu tento pohled velmi změnil. Za napoleonských válek byla hlavní útočnou zbraní jezdectva zbraň chladná – šavle či palaš. Jezdec měl sice ve výzbroji i dvě jednohlavňové zepředu nabíjené křesadlové pistole, ale to představovalo jen dva nepříliš přesné a účinné výstřely. Naproti tomu americký jezdec, ozbrojený dvěma šestiranovými revolvery (byť také nabíjenými zepředu s perkusním zápalem) získal takovou palebnou sílu, že chladná zbraň ztratila ze své důležitosti tolik, až se postupem času stala zcela zbytečnou.

Po skončení občanské války navíc americkou armádu čekala desetiletí válek indiánských. A jedinou složkou U. S. Army, jež byla schopna efektivně zakročit proti pohyblivým indiánským tlupám, zůstávala kavalérie. A jezdectvo přirozeně chtělo pořádné  zbraně.

Pozornost zbrojařů se nyní od předovek s perkusními zámky obrátila k novým nábojům s kovovou nábojnicí. První revolvery s tímto typem střeliva začala v roce 1857 vyrábět firma Smith & Wesson. Zpočátku však šlo jen o zbraně malých ráží (.22), avšak roku 1869 zahájila společnost Smith & Wesson výrobu „zlamovacích“ revolverů, kde se hlaveň sklápěla dolů na kloubu. Společně s ní se sklopil i válec a hvězdicový vyhazovač potom automaticky provedl hromadné vyhození všech nábojnic najednou. První z těchto revolverů byl Smith & Wesson Model No.3 American ráže .44 American, první americký velkorážní revolver na náboj se středovým zápalem. Tyto revolvery byly skutečně vynikající a vysoce převyšovaly vše, co v té době mohly nabídnout ostatní firmy, vyrábějící stále ještě perkusní zbraně. Jejich jedinou zato však zásadní nevýhodou byla malá pevnost kloubu, což při použití velmi výkonných velkorážních nábojů časem vedlo k rozviklání a ztrátě pevnosti celého systému. Proto  v Americe tyto zbraně nikdy výrazně neuspěly.

A tak dříve než mohli Smith & Wesson svého úspěchu využít, nastaly počátkem 70. let pro firmu těžké časy. Patentová ochrana kovovými náboji zezadu nabíjených revolverů totiž trvala pouhých 15 let. Jakmile v roce 1872 tento patent vypršel, všichni výrobci se snažili vrhnout na trh nové modely revolverů na kovové náboje.

Výjimku nepředstavovala ani firma Colt. Ta se až dosud spokojila s pokračující výrobou perkusních revolverů, která běžela ještě nějaký čas souběžně s výrobou modelů na jednotný náboj, přičemž k zrychlení nabíjení těchto zbraní byl zaveden tzv. papírový náboj – papírová dutinka napuštěná dusičnanem draselným obsahující střelu a dávku prachu. Tyto náboje sice urychlily střelbu z perkusních revolverů, kovové však nepředčily a bylo zřejmé, že tudy už cesta nevede.

Nepříliš uspokojivě vyzněly též snahy konvertovat perkusní revolvery na použití jednotných nábojů. U prvních konverzí typu Thuer byly náboje zasouvány do komor zepředu, později po vypršení Whiteova patentu se objevily konverze Richards a Mason, u nichž už byl válec provrtán skrz, což umožnilo nabíjení komor zezadu. Dělo se tak po odklopení nabíjecí klapky v pravé části opěrné desky. Z revolverů zmizely nabíjecí páky umístěné pod hlavní a místo nich byl pod hlaveň, vpravo od její osy, umístěn excentrický vyhazovač nábojnic.

Právě konverzní zbraně představovaly důležitý krok na cestě k revolverům Colt od počátku konstruovaným pro použití jednotného náboje. Jednak se na nich vyzkoušelo, že „to takhle jde“ a navíc bylo možné tímto způsobem spotřebovat uskladněné součástky k perkusním revolverům.

Z těchto zkušeností tak vzešel revolver dnes známý jako Open Top Frontier ráže .44 s okrajovým zápalem. Vycházel ovšem stále z koncepce perkusních revolverů a bylo to znatelné jak konstrukčně, tak vzhledově. Shora otevřený rám, hlaveň a válec byly nově navrženy přímo pro kovové náboje, avšak vnitřní mechanismus a rukojeť pocházel z modelů 1851 Navy a 1860 Army. Zbraň byla nabídnuta Vojenské zásobovací správě USA starající se o vyzbrojování armády, ale příliš dobře nezapůsobila.

Získané poznatky však mezitím Coltově továrně v Hartfordu umožnily v roce 1871 zahájit práce na zcela novém revolveru. Využila zejména patentů C. B. Richardse a W. Masona a stvořila svůj nejslavnější model. Byl to onen proslavený Model P, jak byl také nazýván, neboli Peacemaker (Mírotvorce, Smírce,  Smiřovač),. Nová zbraň byla zprvu oficiálně pojmenována New Model Army Metallic Cartridge Revolving Pistol Colt, což mělo právě odkazovat na fakt, že  nový Coltův revolver je zkonstruován tentokrát už speciálně pro nový jednotný kovový náboj se středovým zápalem ráže .45 Long Colt.

První kus byl vyroben roku 1873 a současně zavedla tento revolver do výzbroje také americká armáda, která jej přeznačila na Colt Single Action Army – SAA (jednočinný armádní).

Tento revolver opět zachoval tradiční vzhled a konstrukci Coltových perkusních revolverů. Oproti nim a svému předchůdci Open Top se však vyznačoval řadou progresívních prvků, které zřejmě navrhl William Mason. Především byl použit nový masivní uzavřený rám pro zvládnutí tlaků vysoce výkonných nábojů a celkového ztužení konstrukce. Hlaveň už nebyla k rámu uchycena pomocí klínku, ale byla šroubovací, taktéž byla aplikována vylepšená konstrukce vyhazovače nábojnic. Vnitřní mechanismus byl s minimálními úpravami přenesen z modelu Walker z roku 1847. Fungoval bezchybně, takže nebyl důvod něco výrazně  vylepšovat či měnit. Konstrukčně tedy šlo o revolver s jednočinným spoušťovým mechanismem a postupným vyhazováním nábojnic. Revolver byl robustní a nesmírně spolehlivý.

I to byl jeden z důvodů, proč zbraň zaznamenala okamžitý úspěch v U.S. Army. Koncem šedesátých let byla v USA ustavena komise s názvem Výbor pro pěchotní zbraně a výstroj, aby zhodnotila potřeby armády. V roce 1870 sice komise vybrala Smith & Wesson Model No. 3 ráže .44, ale S&W měli v té době co dělat, aby dostáli svým závazkům v Rusku, kde plnili velkou zakázku pro carskou armádu, a dodali pouhých 1000 kusů. V roce 1873 proto znovu zasedla zkušební komise, aby u nového revolveru Colt prověřila, zda vyhovuje požadavkům pro služební účely. Ve zprávě této komise, kterou podepsal kapitán John R. Edie se uvádí: „Neváhám prohlásit, že revolver Colt v mnohém překonává Smith & Wesson a je o hodně lépe přizpůsoben potřebám armády.“
Také Coltovi prodejci používali v reklamních materiálech citace z této zprávy s vlastními poznámkami: „Revolver je pro svou účinnost, bezpečnost, jednoduchost a nízkou hmotnost výhodnější než kterýkoliv dosavadní vojenský revolver. Po vyčerpávající zkoušce v konkurenci s ostatními revolvery (celkově šest) předloženými roku 1873 byl na doporučení důstojníků zkušební komise přijat jako revolver kavalerie USA a celá kavalerie je s ním od té doby vyzbrojena.“ 

Celkové vládní objednávky Coltů SAA dosáhly 37 063 kusů. Pokud se někomu toto číslo zdá jako celkem malé, je třeba si uvědomit, že U.S. Army v té době nedisponovala nijak závratnými počty vojáků. Na počátku občanské války v roce 1861  měla kupříkladu celá americká armáda ve stavu pouhých 1038 důstojníků a 11 000 vojáků. V roce 1898, kdy se zase USA angažovaly ve válkách na Filipínách a Kubě, mohla U. S. Army postavit celkem 25 000 mužů. Necelých 40 000 zbraní byl tedy naprosto dostatečný počet i s potřebnými zálohami. 

Revolver se od počátku vyráběl ve třech základních délkách hlavně. Dnes se tyto varianty zpravidla označují jako Cavalry Model, pokud šlo o model s hlavní dlouhou 7,5“, Artillery Model s hlavní o délce 5,5“ a Civilian Model s hlavní dlouhou 4, 75“, nepřesahující délku vyhazovače. Všechna provedení byla ve standardní ráži .45 LC.    

Kromě armády si nový revolver získal  právem značnou proslulost také na civilním trhu a to jak na Západě, tak na Východě, kde se stal oblíbenou sportovní a sebeobrannou zbraní. O jeho oblibě svědčí obrovská spousta    přezdívek, které dostal od svých uživatelů, jako   například   Sixshooter   (Šestiraňák),   Equalizer Chances    (Vyrovnávač šancí), Thumb Buster (Lamač palců) nebo Hog Leg (Prasečí nožka).

Prodejci prý ovšem nejvíc vydělali na dvou nejznámějších přezdívkách - Peacemaker a Frontier (Hraničář). Označení Frontier se tak rozšířilo, že firma Colt je přijala jako oficiální a podle některých zdrojů je původně vyhradila pro model s pětiapůlpalcovou hlavní, později bylo ovšem toto jméno užíváno bez ohledu na délku hlavně. Dochované exempláře zbraní s vyraženým nápisem Frontier Six Shooter však mají při různých délkách hlavní společnou jednu věc – všechny mají ráži .44-40, popř. jiné kalibry užívané u pušek s pákovým mechanismem. Proto se lze domnívat, že takto byly označovány revolvery komorované pro náboje užívané v opakovacích puškách jako třeba .44 Henry (v této ráži se v letech 1875-80 vyrobilo 1863 kusů. Šlo o jediné Colty SAA komorované pro velkorážní náboj s okrajovým zápalem. Byly číslovány ve své vlastní sérii), .44-40, .38-40, .32-20 atd. Pro uživatele žijícího v Pohraničí bylo samozřejmě výhodné používat pro pušku i revolver stejnou munici. Později se však za účelem zvýšení prodeje říkalo Frontier všem Coltům SAA určeným k prodeji na Pomezí.

Peacemakery se ostatně dobře prodávaly i na východě, byly používány jako sebeobranné i sportovní zbraně. Brzy přišly také první úpravy a zlepšení. Podívejme se nyní společně na výčet dalších variant revolverů odvozených od Coltu Peacemaker.

V roce 1882 se začaly vyrábět Peacemakery bez vyhazovače (nábojnice se vystrkovaly samostatnou kovovou tyčinkou přiloženou ke zbrani). Původním smyslem byla možnost vyrábět kapesní revolvery s hlavní kratší než 4,75“, což byla délka vyhazovače. Délky hlavní se tak pohybovaly v rozmezí 2“ – 4“ palců, přičemž nejobvyklejší byly hlavně dlouhé 3“, 3,5“ a 4“ palce. Méně oblíbené byly varianty s hlavněmi dlouhými 2“ a 2,5“, což se vysvětluje značně velkými kapsami tehdejšího pánského oblečení, které dokázaly bez potíží pojmout i čtyřpalcové revolvery a hlavně kratší než 3 palce již byly považovány za nevýhodné z hlediska přesnosti i účinnosti. Pomalejší a obtížnější přebíjení bylo u těchto sebeobranných zbraní nedůležité, protože podle předpokladu bylo možné drtivou většinu obranných situací vyřešit šesti ranami, jež poskytovala základní kapacita válce. Velmi brzy se také ukázalo, že modely Sheriff jsou díky chybějícím vyhazovačům výtečně vyvážené, takže se v tomto provedení začaly vyrábět i revolvery s 5,5“ a 7,5“hlavněmi. Byly často používány jako terčové, proto měly některé z nich nahrazen běžný oblý hřbet rámu s vyfrézovanou drážkou sloužící jako hledí hřbetem rámu plochým, osazeným běžným plátkovým hledím. Modely Sheriff nebyly číslovány zvlášť a tudíž není znám jejich celkový počet. Šlo však o zbraň velmi žádanou a rozšířenou.

zdroj: valka.cz